Od zdrátovaného malíku k puklinám na jevišti
(subkapitola z dějin českého industriálního divadla)

Jede pražský industriál, jede do světa … popleta. Na obhlídku terénu vyráží do královéhradeckého
kraje čtyřčlenná osádka vozu Škoda 105 S o víkendu 5.-6. listopadu 1988. Do termínu hradeckého
setkání mladých divadelníků, v jehož programu je počítáno s industriálním představením, zbývají v té
době tři týdny. V tomto čase Č-3 již Vávra (1. člen osádky vozu) na křídlech bílé vrány unášený k
dalšímu kroku na cestě divadelního experimentu, podlehl nátlaku lyrického mosteckého monstra FAJTA
(2. člen osádky vozu) a upustil od prapůvodní koncepce představení ve stylu BIG SHOW – čti:
osmiapůlhodinová doba trvání se začátkem ve 4:00 hradeckého továrního času s obsazením od
svačinářky po sadu náměstků, vše převážně v prostředí zahlceném stroji, přístroji a nástroji. Pan Mojmír
Pukl (3. člen osádky vozu) není ve voze jen do počtu – je ad 1) stavebním kamenem hudební složky
projektu a ad 2) díky svému hradeckému původu ač utopenému ve vlnách pozdější migrace do
pražského Braníku symbolizuje myšlenku družby mezi hostitelským městem a domovským hlavním
městem. O řidiči vozu (4. člen osádky) pomlčme, neboť tento přirozenou cestou dostatek slávy dobude
jako autor této stati. V automobile kypí tvůrčí nálady a kontinuálně se utužuje atmosféry teoretického
obdivu k industriálnímu idolu tzv. tuhého chlapíka.
S vynořením královéhradecké zástavby na horizontu je vypsána vnitroautomobilní soutěž na vyhledání
nejlepšího skeletu čti: nejdůležitější rekvizity připravovaného představení. Výskyt upotřebitelných
skeletů školené oko předpokládá v oblasti veřejných skládek, pobořených fabrik, slumů. Hned na okraji
HK osmeru očí osádky vozu Škoda 105 S pokyne desatero komínů právě tak akorát zchátralé fabriky,
aby bylo možno očekávat výlov špičkové kvality. Bilance vniknutí do opuštěného objektu je takováto:
a) nadšení – čti: zrezlého masivního harampádí hodného výběrového označení skelet bylo nalezeno
dostatek
b) zděšení – čti: neohrožený (leč neohrabaný) FAJT při pokusu prohodit nejnádhernější z přítomných
skeletů oknem ven na volné prostranství vystavuje v nebezpečí svůj industriální malík, tělo se kymácí,
skelet se vymyká kontrole, až salám je naservírován mezi dva krajíce (čti: malík mezi betonový rám
okna a rezavou obrubu skeletu) a náš příběh je zčistajasna poskvrněn krvavou stopou.
A dále? FAJTOVA industriální tvář bledne a o monstrózní tělo se pokoušejí mrákoty. Ostatní tři
účastníci vyslovují politování nad situací FAJTOVA malíku a výlov skeletů je prohlášen za předčasně
ukončený. Ke slovu přichází lékárnička, ordinace první HK pomoci a chirurgické oddělení HK
nemocnice. Malík je zdrátován třemi stehy a mostečanova končetina je epicky ozdobena obinadlem.
Industriální ideál tzv. tuhého chlapíka je obezřetně odstaven do stínu. Hovor se točí okolo praktického
tématu Kontrast mezi účinkem zranění během anonymní přípravy téže u.p. (tj. mimo p.k.z.s.). Je
odhlasován příklon k názoru, že hodnota zranění během přípravy u.p. je takřka nulová. FAJT se toulá
po doktorech až do pozdního večera, zatímco p. Pukl a Vávra v témže HK časoprostoru navazují
kontakty s místními. Vnikají do Divadla Vítězného února (dále jen DVÚ), zkoumají oslnivou hloubku
jeviště, ohmatávají sametové závěsy a posléze odcházejí do restaurace Na hradě. Obhlídka terénu
pozvolna přechází do účasti na HK postvernisážové pijatice. V neděli a dále doufáme, že třítýdenní
rehabilitace umožní FAJTOVI uchopit v pravý čas monumentální kladivu – nástroj, okolo něhož se bude
všechno točit.
Bude se to jmenovat TURBÍNA. Je v tom „r“ a to už něco znamená. Nezní to špatně a má to tradic. Ale
půjde o kladiva a o skelety.
Herecká škola TSU. Nastoupíš do tramvaje a někdo tam sedí a u nohou mu sedí pes. Jdeš okolo psa,
pes k tobě zvedne oči a prohlédne si tě. Sleduje tvůj pohyb očima, projdeš okolo a pes tě ztratí ze
svého zorného pole. Pes přijal informaci o tvé přítomnosti formou herecké školy TSU. Jdeš v noci okolo
výkladní skříně a vidíš svůj obraz. Zájem se projeví pohybem oka, jinak se ve tváři nic nepohne.
Registrace bez jakéhokoliv projevení zájmu. Obrat do své existence s minimem vazeb na okolí. FAJT
jako tuzemský apoštol orientální herecké školy TSU přednáší mladým adeptům industriální zábavy
základní principy: NEOKÁZALOST, NOSTALGIE, LYRIKA. Opakujeme po něm: NEOKÁZALOST,
NOSTALGIE, LYRIKA.
Imaginární rozhovor s Lenkou Vychodilovou, představitelkou lyrického spojovacího prvku kovodramu
Turbína.
LV: „ … a já tedy jako personifikovaná VTR (čti: vědecko-technická revoluce) …“
F: „Ne, Lenko, ty nejsi VTR, ty jsi lyrická postava, stejně tak jako oba manuálové jsou v první řade
lyrického určení!“
V čase Č-2 dochází v mekce pražského industriálního rocku (čti: ve „sračkárně“ čili v objektu čistírny
odpadních vod) k pracovní schůzce turbinologů. Pan Pukl uvádí do protokolu jména předpokládaných
hudebníků: KAPLAN, PUKL, BUCHAL, DUSPĚVA. Co jméno, to skvost, i když první a poslední
nakonec účast odřeknou a jsou nahrazeni nositeli civilněji znějících jmen Rychvalský a Boháč.
CAUSA ATOMÍK PUKL.
Atomíka Pukla vyrobil p. Mojmír Pukl jako rekvizitu pro industriální projekt Turbína. Když říkám vyrobil,
myslím tím z tenisového míčku (jádro modelu atomu), drátu (oběžné dráhy) a ping-pongových míčků
(obíhající částice), i když stejně tak mohl být tento model vyroben z proutí a vaječných výdumků.
Uvažuje se o umístění modelu na Lenčinu hlavu nebo se zavěšením do prostoru, kde by byl hledán
kuželem světla vycházejícím z orchestřiště. Nakonec je model stažen z programu, což mu ovšem
nebrání v tom, aby se stal neokázalým maskotem celé akce. Tak se dnes zachází s hodnotnými motivy
….
Hradec Králově, sobota 26. 11. 1988, den turbinových. V Domově mládeže se kupodivu bez příznaků
kocoviny probouzí industriální ansámbl. Úkolem dne je připravit vyhlédnuté skelety z fabriky s
desaterem komínů k divadlu, natřít je, dopravit na jeviště, dvakrát až třikrát se za den najíst, dohodnout
poslední podrobnosti, pokud možno ozkoušet sladění herců, zvuku a světla, nalíčit se a předvést
Turbínu. FAJT káže poctivost. „Můžou mi vytknout cokoliv, ale poctivost mi nesmí upřít v žádném
případě!“ Na pomoc se včas dostavuje první člen TURBÍNA FAN KLUBU, hradecký Míra Rádl.
Problémem přepravy přetěžkých skeletů se oproti předpokladům nestává ani tak vymanění kovových
břemen z nitra fabriky, jako okázalá neochota řidiče původně objednané AVIE. Tento se značným
sebezapřením absolvuje cestu z HK centra na HK periferii, kde stojí naše fabrika, ale dále už jen štosuje
důvody pro stornování spolupráce. Není divu, že AVIE brzy mizí z dohledu smutných industriálních očí. I
Vávrovi, kopě jinak nadmíru veselé, v těch chvílích mrzne na rtech. Brzy se však ukáže, že HK je
poměrně slušně obsazen AVIEMI z našeho pohledu „náhradními“. Pro účely Turbíny je nakonec jedna
získána. Ba co více! Zdržení umožní, aby své ruce přiložil k dílu i doposud snídající člen výpravy – p.
Boháč, první muž pražských holmesiád. Ač bez rukavic, chopí se s ostatními chladného povrchu skeletů
a přispěje k bezpečnému uložení břemen do ložního prostoru AVIE. Japadapa japadapa japadapá –
notujeme si cestou zpět k DVÚ a Vávrovi se zas obnovují vrásky úsměvu kolem úzkých rtů. Rzí pokrytí
krasavci v průběhu odpoledne obdrží rudě lakovaný šat. Betonové přípojky budou zase elegantně
nastříbřeny. Jako bratr s bratrem po boku budou před branami DVÚ stát dvě nádherně rostlá kladiva –
jedno stříbrné, druhé jasně rudé. Díky nevšední ochotě jevištních techniků, osvětlovačů a zvukařů DVÚ
jdou přípravy představení jako po másle a tak se máslo kupodivu neobjevuje na ničí hlavě. Zatímco
ostatní účastníci 2. pracovního setkání mladých divadelníků nad sklenkou truńku besedují v divadelním
klubu nebo absolvují zajímavou porci divadelní současnosti předvádění na prknech HK scén, turbinisté
odvedli kus poctivé a snad leckdy až chlapské práce. Ačkoliv veřejná Turbína propukne až někdy v
nočních hodinách, představení jako akce běží již od hodin ranních. Při poctivé večeři se dolaďují
poslední podrobnosti a p. Puklovi se dostává zvláštního ocenění za vypracování osobité partitury
hudební složky představení.
DVÚ, 26. 11. 1988, 24:00. Stage persona Krásných nových strojů už prohlásila své okřídlené JSEM
VYHŘEZLÝ SANŠAJN a vyzvala obecenstvo k cestě S Čedokem na pouštní výlov. Krausberry již
dopnuly své bluesky až ke krku. K doplnění programu sobotního večera již zbývá – jen TURBÍNA.
Hudební aparatura je vynesena z divadla a na jevišti ji nahrazují tři seskupení urostlých skeletů. Nastal
čas Č. TURBÍNA – kovodram pro dva manuály, tři skelety a vědecko-technickou revoluci, fyzické
divadlo vycházející z principů herecké školy TSU, obsazení: FAJT, Vávra, Vychodilová, zvukový
doprovod: Pukl, Buchal, Ryvalský, Boháč, přednatočený záznam: Fikar, světla: Kafka. Ve foyeru i
hledišti zazní Sagvana Tofiho Zůstaňme věrní svým ideám, Fajt si přetahuje přes hlavu stříbrnou kuklu,
Vávra stahuje trup do široké rudé šerpy, Fikar vybíhá do zvukové kabiny, Kafka zaujímá místo za
osvětlovacím pultem, Vychodilová obléká igelitový skafandr. Skelety se potí nedočkavostí, kladiva
dychtí. VPŘED!
Nedočkavé hlediště chycené do osidel Sagvanova hitu zpívá ssebou, jásání a kuráž ukazuje na
rozverně vyplněné okamžiky čekání. V hledišti je prostě živo.
Tma. Opona ve tmě.
Ze tmy vystupují obrysy skeletů umístěných do tří pozic. Hluboko vzadu napravo, uprostřed, vpředu
vlevo. Úzký tlumený kužel světla zabírá postavy dvou manuálů, kteří stojí ve dveřích na konci jeviště.
Hlediště utichne. Jen tu a tam někdo ještě „zůstává věrný“.
V tichu se zvolna manuálové přemísťují k prvnímu skeletu umístěnému v pozadí. Potěžkávají velká
veliká kladiva. S prvním úderem se naplno rozsvěcují světla. Manuálové buší, napřahují paže k novým a
novým úderům, kov na kov, odletí první jiskry. K přednatočenému zvuku kompresoru se přidává živá
hudba. Skelet odolává. S posledním úderem vyčerpaných manuálů utichá hudba, zhasíná světlo.
V hledišti již panuje naprostý klid.
Jemný tón kláves. Ve tmě blikne několikrát světlo. Ze tmy se vynoří postavy s bílou tváří a zářícím
mečem v ruce. Pomalým plavným pohybem obkrouží stanoviště prvního skeletu a zářícím mečem
označí stanoviště druhé. Tma. Tlumené světlo. Manuálové pokročí k druhému seskupení betonových
skeletů. První úder, plné světlo, betonový skelet se rozletí na dva kusy. Druhý manuál máchne kladivem
a druhý skelet se rozskočí. Vpadá hudba, která okamžitě graduje. Manuálové drtí hrozivými údery
střepy skeletů. Hudba se zvolňuje nepřímo úměrně ke zrychlené frekvenci úderů. Kladivo vypadává z
vyčerpaných rukou. Tma. Zářící meč po chvíli osvítí scénu. Ruka klouže po těle meče a žlutavou zář
mění v oslnivý mléčný jas. Je označeno třetí stanoviště. V tlumeném světle manuálové postoupí k
vpředu umístěnému třetímu skeletu. Rozmach, kladivo dopadne na povrch, skelet se rozkymácí, roj
jisker, agresivní hudba. Skelet se kymácí ze strany na stranu. Kladivu jsou zvedána nad hlavu, aby pak
plnou vahou dopadla na tělo skeletu. Až do posledního dechu. Na železném povrchu se objevuje
puklina. Zdrženlivé údery do bubínku pokračují i poté, co kladiva zmlkla. Zní slovo básníkovo. Rudý
manuál si otře čelo rudým kapesníkem, stříbrný stříbrným. Ticho, klid, manuálové nehnutě stojí. Rudý
manuál předsune nohu před nohu, vykročí k orchestřišti, propadne se do orchestřiště. Stříbrný manuál
metne salto. Tma. Opona. Turbína – konec.
–
Aplaus. Sagvan Tofi: Zůstaňme věrní svým ideám. Na jevišti zůstávají pukliny.
–
Anonymní divák (těsně po představení na jevišti): „Kto je režisérom? Kto? Považujem to za priekopnický
avantgardný čin! Tak!“
Štěpán Otčenášek: „Stříbrnej lepší TSU. To je jasný …“
Hana Burešová: „Červenej byl zajímavější, tam bylo vidět to intelektuální trápení.“
Jano Sedal (k Vávrovi): „Ty synek ze zajištěnejch poměrů, akademickej architekt, co bydlí v Praze ve
ville, ty máš co předvádět dělňáckou práci…“
Štětináčka (M.S.): „Já myslela, že na divadle mě toho moc nepřekvapí, ale tohle jo, to mě překvapilo.“
Pan režisér Ottmar Krejča během představení opustil sál.
Dr. Slavický: „Děsný věci se tam děly, vstávání – kříšení z mrtvých, archanděl Gabriel sestupoval,
netušený erekce…“
Miroslav Horníček: „Industriální divadlo? Pěkná kokotina…“
Autor stati: Vávra (rudý manuál) spíše jako sportovní výkon, FAJT (stříbrný) jako bušící monstrum. Přes
všechnu rovnoprávnost obou manuálů mějme na zřeteli, že to bylo představení mosteckého FAJTA s
Vávrovou hereckou participací. To ovšem neznamená, že Vávra by nevěděl, o čem hraje nebo že jeho
podíl na představení byl méně významný. Rozdílné přístupy obou představitelů dodaly Turbíně na
zajímavosti, kterou ani nebylo možno vykalkulovat předem. Vychodilová Lenka jako sférické lyrika,
koření celého kusu. První a jediný výklad představení je LYRIKA. Veškeré epické souvislosti patří
neoddělitelně k hodnocení projektu, s původním záměrem autorů však nemají nic společného.“
–
Zůstaňme věrní svým ideám.
Z: Literární noviny 26. listopadu 1992




Komentáře