Nakladatelství

Na počátku bylo slovo a to slovo bylo Masna. Ale je také možné, že to slovo bylo Kovanda. Přesněji Kovanda s rodinou na jihočeském výletě. Slovo Kovanda si našlo cestu ke slovu Masna a před Masnou stál zrovna Hobit Hybatel a slovo dalo slovo a přesto se tehdy ještě nic nestalo. Ale zaselo se. Když je zaseto, léta mohou běžet. Uběhnout jich podle všeho mohlo tak pět. Aby se to už mohlo začít dít. Vesmír využil ochoty dělníků z vinice páně, aby jejich prostřednictvím uspořádal audienci svých seniorních klobouků u Velkého Podmračeného. Který závisí na Velkém Zamračeném. A bere energii od Centrální vábničky vesmíru. A od těch všech se pak to ostatní odvíjí. Napříč galaxiemi.

Ale většinou se nemluví o Velkém Podmračeném, ale o Tom, který má všechno na háku. Což je stále jedna a tatáž osoba. Jen dvě školy pojmenovávání.

Dalším klíčovým slovem příběhu je tedy Hák.

Nebylo by visení mrtvého masa bez háků. Nebylo by tedy Masny bez háků. Celou tu audienční scénu v Masně je třeba postavit přesně podle manuálu : nahoře pod klenbou je bezpodmínečné stanoviště Velkého Zamračeného, na něm vše závisí, ten s nikým nikdy nemluví. Od mluvení a dalších praktických věcí je tu Velký Podmračený, to je ta kontaktní osoba, co visí na háku níže než Zamračený, přesto však výš než kdokoliv jiný. Tato osoba vede jednání se Stranami, ta poskytuje audience a jiné obřadní zvyklosti. Proti svislici tvořené Velkým Zamračeným prodlouženým na Velkého Podmračeného (Toho, který má vše na háku) je situována vodorovná galerie háků v magickém počtu 26.

Obecně se má za to, že mezigalaktičtí klobouci přistávají v celé své eleganci a majestátu rovnou na háky. Ale tomu dnes věří už jen malé děti. Klobouci všechny ty stěží zapamatovatelné dopravní uzly skryté v mlhovinách a hvězdokupách překonávají v nepříliš vzhledných, ale vysoce stabilních papundeklových krabicích, případně na robustně promaštěných létajících papírech. Účely světí prostředky. Na jednání už většinou klobouci drží fazónu, ale těsně po příletu… to nechcete vidět…

Cesty to bývají vyčerpávající, vzdálenosti jsou velké, ochota k trmácení malá. Ihned po příletu pak nebývá na ctihodné klobouky povzbudivý pohled. Proto je zobrazování klobouků v okamžiku přistání považováno za protiprávní jednání. Se všemi důsledky, co z toho plynou. Tedy i postihem za zpodobnění… Ale dopadá to jako vždycky…

Postavit scénu podle audienčních pravidel je poznaná nutnost. Svislice svírají pravý úhel s vodorovnicemi, klobouci jsou podle zásluh a stáří osazováni na háky, na záda jim dýchají jejich strážné lampy. Zprava se právě rozblikala dioda na Svrchním dohledu, u stěny nenápadně vrní Záložní zdroj, zřízenci ohledávají scénu Pochystátorem na instalaci rušiček.

Příchodový koridor zdobí krajkové lustry, svůj prostor si nárokuje i slovo Kunst.

Ale to vše tady v té Masně, to je dosud mrtvé, bez vanoucího ducha, jak na nějakém hradu Šípkové růženky. Aby se dalo přikročit k audienci, musí se tu objevit někdo s živou vodou. Někdo se schopností vdechovat život. Hobit Hybatel tohle už zná, je skromným příručím Ducha Masny. Kontroluje technické detaily, ostatní nechává být.

Od rána do večera se k němu hrnou zástupy z celé Provincie, on je hostí kávou a historkou a přitom neustále zdůrazňuje, že je jen Předchůdce, že je jen hlasem volajícím po kumštu, že jeho obřady jsou jen přípravou na jiné obřady, obřady, který bude celebrovat ten, který jej nekonečně přesahuje. „Já vás hostím kávou a historkou. Přichází však mocnější než já, jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude hostit Kunstem svatým a ohněm.“ Myslí tím ovšemže to zhmotněné slovo Kovanda.

Tomu pak nezbývá než jen vlídně pokynout, uznat že technicky je vše dokonale připravené a dát zelenou procesu zaměřování Centrální vábničky vesmíru.

Jakmile je úspěšně zaměřeno, centrální vábnička vesmíru se ošije, pak scéna ožije. Klobouci se v mžiku začnou neslyšně vrtět a k tomu vrhat stíny. Stíny se v šedé zóně proplétají, bilaterálně umocňují, podtrhují krásu kloboukových vzorů, naparují se, osočují, vadnou, aby zas rozkvetly.

Najednou je z 26ti klobouků pytel blech, napětí by se dalo krájet. Ten, který přiletěl z Mléčné dráhy konfrontuje svoji ošuntělost s vykartáčovaností usně Toho, který přiletěl ze StarWarsu. Ale velvyslanec Galaxie StarWars si na sobě před cestou dal záležet, svoji krásou teď přesahuje průměr. Na Mléčné dráze však ještě ani nezavedli slovo průměr. A takových kulturních válek je hned celá dvorana plná. Jen kožená klobouková figurína Dummy mlčí. Dummy nemá ego ani mozek.

Ke spokojenosti všech zúčastněných vydává centrální vábnička vesmíru trvale udržitelný svit. Vše je připraveno k obřadu. To život pulzuje Masnou, ne smrt.

Právě včas se dostaví Zaříkávač psů, bez jehož požehnání by mohla splasknout jak slovo Masna, tak slovo Kovanda.

Jakmile se vyřídí věci se Zaříkávačem psů, obrátí se Kovanda na Hobita Hybatele a ten to udělá: střihne chleba.

Od tohoto okamžiku není cesty zpět. Přes sv.Floriána na Kašně je sděleno random lidu, že se věci už začínají dít. Lid nastraží uši, zatají dech, upne opasek. Na svých dlouhých nohách vstoupí do Masny Ceremoniář. „Kudy?“ „Tudy!“ Poslední pokyny, tak už klid na těch hácích! Nebudu na vás přece křičet, vašnosti.

Jeden hák zůstává až do poslední chvíle neobsazený. Veřejným tajemstvím je, že tento hák je komerčního charakteru (na rozdíl od ostatních háků, které jsou metafyzického charakteru). Za účelem samofinancování kulturního provozu bylo slovu Masna povoleno instalovat mezi většinu metafyzických i tento jede komerční hák a nabídnout jej k využití podnikatelské obci napojené na Provincii. Proběhla aukce a za flígr + úplatu se na hák mohl zavěsit podnikatel v armaturách Kaiser Sozé (po ukončení audience nebo chcete-li vernisáže tohoto Podnikatele již nikdy nikdo neuviděl).

Audience začíná. Ten, který má všechno na háku koukne na klobouky na protihácích, nadechne se a začne přednášet o vyváženosti vesmíru, potřebě pokory a blahodárné dobroty v duších. Měkký tón jeho promluvy se však pozvolna začne vytrácet, aby převahu nabyl tón varovný: "Vždyť vy tady toho Zamračeného nahoře už všichni pěkně mícháte. Vy tady i ty vaše haštěřivé galaxie."

V tu chvíli se zavřou dveře audienční dvorany a zbytek slyšení se už odehrává bez přítomnosti kamer. Leckomu z toho sklapne. Každý z vás si však může vymyslet svoji verzi toho, jaká mela se tam pak měla seběhnout a jestli si klobouci obhájili právo na život pro dalších 26 století. O nic menšího tu totiž nejde. Jen o přežití nebo nepřežití kloboukové legendy. Po stěnách audienční dvorany se táhne Zdání dohody, random lid  trpělivě čeká na její potvrzení.

K tomu dostává naservírován chléb a hry.

A slovo Kovanda se již definitivně přeměnilo v tělo a přijalo nové jméno Našeptavač Hybatele. To mu přišlo dobré.

Stalo se, co se stát mělo.

Štěpán Kafka (11.1.2022)