Nakladatelství

Připravujeme knihu, která nechce být monografií rozsáhlého díla Kurta Gebauera, má však trojí ambici:
• popsat způsob Kurtova uvažování,
• poukázat na jeho celoživotní práci pro veřejný prostor a
• zejména na jeho nevšední komunikační a vzdělávací aktivitu.

„Kurte, zaujalo mě, jak jsi v nějakém rozhovoru říkal něco v tomhle smyslu : „Důchodce jdoucí na kafe se nemusí bát, že ho přejede auto, to bych si přál,‘ a já to teď v těch archivech nemohu najít, třeba jsi to nikdy neřekl nebo jen parafrázuji, víš, o čem mluvím?“ „Já úplně nevím, v jaké rozhovoru to bylo, důchodce že jde kam?“. „A to nejde najít přes hledání v textu, přes nějaké, jak se to říká?, klíčové slovo?“,?“ zajímá se Libuše. „Já úplně nevím, v jakém rozhovoru to bylo, bo já toho nakecám strašně moc, furt vopruzuju se svýma názorama na svět“,,“ směje se hurónsky Kurt. „No, slovo důchodce jsem hledal…“ „Hmmm“…“ „Bylo to něco v tom smyslu, že kultura spočívá v tom, aby i ten důchodce mohl jít na tu svoji odpolední kávu hezčím světem. Nebo na svačinu nebo tak někam. Měl bych tedy hledat podle klíčového slova KULTURA?““ „Ech, to bys toho moc nenašel, já tohle slovo moc často nepoužívám.“ „Ale jo,“ vmísí se zas Libuše, „když říkáš, že peníze, pokud nejdou na kulturu, jsou nebezpečné.“ „Jó, tohle,“ Kurt se zahoupá na židli, protože ho bolí záda. „Tohle jo, to je jedna z věcí, co mě rozčilujou. Odmítám, co se obecně bere za východisko – že ekonomika je základ a kultura nadstavba. Houby! Prachy jsou velmi nebezpečný živel. A pokud nejsou cíleně používány na kulturu života v nejširším slova smyslu, třeba aby důchodci mohli jít na odpolední kafe kolem pěkných míst, musí být na peníze nahlíženo jako na nebezpečnou sílu a na vlastníky velkých peněz jako na potenciální zločince. S tou jejich možností koupit si cokoliv. Peníze nejsou základ,“ vrtí Kurt hlavou. „Základ je kultura. A život je každodenní boj za možnost vylepšení. Protože na začátku je všechno srágora. Přirozený stav věcí je srágora. A člověk má být člověkem od toho, aby zarputilou pílí spojenou s invencí tu srágoru potíral a kousek po kousku vylepšoval své okolí, aby to bylo místo k žití. Přestane, uspokojí se, unaví se a všechno se hned zas vrací do té výchozí srágory. Ta je trvanlivá, věčná, mohutná. A to mravenčí snažení o vytvoření solidního místo pro život, to je kultura. Tak.“