Nakladatelství

V Café Kampus se dne 26.11.2015 dělo zhruba toto

VERŠE PŘEDNESENÉ TOMÁŠEM KAFKOU :

Paříme s Italem

Mozarella s rajčaty

tvoří čerstvé caprese

zato hoši s děvčaty

deprese a askeze.

Chleba, rajče, bazalka

tvoří prima bruschettu

šance je prý nevelká

přesto ještě zbyla tu.

Tenké plátky tuňáka

tvoří svěží carpaccio

hoší pijí panáka

štěstí není zadáčo.

Vysušená vepřová

tvoří skvostné prosciutto

všichni budou litovat

a ráno bude nablito.

Terapie

Dnes při cestě k doktorovi

jedna věc mě šťaví

co když jsou ty blbé stavy

jen důkaz, že jsem zdravý?

Padesát odstínů šedi

Jen úředníci vědí

že klidně mohou spát

když odstínů šedi

je jen padesát.

JAKUBA KOHÁKA OBJEVY ČTENÉ KOHÁKEM :

Dárek na rozloučenou

Každý politik si na odchodnou může vzít jeden předmět, který patří státu. Seznam zmizelých cenností je šokující. Mnohdy jde o díla nevyčíslitelné hodnoty.

Zákon, který zůstával věky utajován, se omylem dostal na veřejnost. V parlamentním bufetu se jeden z ovíněných poslanců nechal slyšet, že kvůli ničemu jinému do politiky vlastně nešel. Oč jde: končí-li politikovi funkční období, má právo si vybrat jakoukoliv věc, předmět, relikvii… Brát se může z četných depozitářů, skladišť, z galerií, z muzeí – v podstatě odkudkoliv, jen musí jít o státní majetek.

         „Jde o odměnu za služby státu a zároveň se tak umělecké předměty vrací lidu – tedy tam, kam patří,“ říká Rostislav Nedělka, komisař pro věci vnitřní při Parlamentu České republiky. Našim redaktorům se podařilo vypátrat několik jmen i se zmizelými předměty.

         Jan Ruml si například odnesl kanon, kterým Švédi dobývali Prahu, Ivan Langer se pyšní Řádem zlatého rouna, jenž kdysi patřil Franzi Josefovi. Miloš Zeman má první vyrobenou lahev becherovky, Ivan Pilip Masarykův bičík na koně. Miroslav Topolánek si na odchodnou vzal jarmulku prvního pražského rabína a Jiří Paroubek si přivlastnil Gottwaldův zimník i s papachou. Zatím posledním, kdo využil zákona „O odchodné“, je Pavel Bém. Ten si vybral rozměrný obraz Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým. Výčepní z hospody U hrocha, kam poslanci často zaskočí na jedno tři točené, přichází s historkou: „Jó, Jandák tady onehdá platil ňákejma houslema, prej na ně hrál Tyl nebo Škroup nebo co…“

         Historik Karel Stařík na dotaz, zda je zákon stále v platnosti, odpověděl kladně. Přirovnal jej ke skupině z dnešního pohledu bláznivých britských zákonů, které nebyly nikdy zrušeny, třebaže některé z nich jsou více než 500 let staré. Například ten, kde se říká, že „Angličan smí beztrestně zastřelit Velšana“.

         Právník Tomáš Jestřáb, který zastupuje většinu našich politiků, skrz náš list varuje, že všichni, kteří zákon „O odchodné“ zpochybní, či dokonce označí za krádež, budou zažalováni pro trestný čin pomluvy, nactiutrhání a šíření poplašné zprávy.

         Naskýtá se zajímavá otázka, která napadne snad každého. Co si jednou odnese Václav Klaus? Osoba z prezidentova okolí nám tajně prozradila: „Nechci nikomu šahat do svědomí, ale je móóóóóc dobře, že klíč od korunovačních klenotů nemá jen on, ale dalších šest maníků.“

Krutá daň za medaile

Olympijskou vesnicí se z českého tábora nese smutné heslo: Nechceme medaile.

Čeští sportovci na olympijských hrách v Londýně zažívají zklamání.

Den před zahájením her schválil parlament tzv. olympijský zákon, který každému medailistovi ukládá zaplatit speciální „daň z medaile“. Oč jde?

         Každý sportovec, který získá medaili, získává finanční odměnu, ovšem z té mu bude okamžitě odebráno 80 procent. Navíc všechny příjmy z vítězství podléhají další, běžné dani z příjmu. A ta se počítá z původní, nezkrácené cifry. Při těchto počtech je to tedy tak, že zlatý medailista zaplatí ještě ze svého přibližně 122 tisíc korun na daních.

         Sportovci, pro které je olympiáda vrcholem čtyřletého snažení a splněním životního snu, zažívají kruté rozčarování. Volba mezi vítězstvím s následnou finanční ztrátou a prohrou je těžká.

         Stříbrný medailista z divoké vody, Vavřinec Hradilek, se svěřil: „Jasně, že jsem tam moh píchnout do tý vody na dvou místech rychlejc a vylovil bych zlatou, ale já ty peníze navíc prostě nemám.“

         Podobně se vyjádřil i stříbrný Ondřej Synek: „Sponzor mi vzkázal, že by ty peníze zaplatil, ale podle mě je ten zákon nehoráznost! I ta stříbrná bude dost drahá.“

         Také u tenistů zavládlo rozčarování, třebaže finanční stránka u nich není problém. Radek Štěpánek prohlásil: „Takovou zlodějnu jsem ještě nezažil, a to jsem u tenisu hodně dlouho!“ Tomáš Berdych podle zákulisních informací dokonce vypustil svůj zápas v prvním kole. „Jako peníze nejsou problém, ale ten olympijskej zákon je hotová kravina, z principu mě to uráží. Co maj řikat třeba takový plavci, kdyby něco vyhráli a měli platit tu daň? Vždyť nemaj kolikrát ani co jíst!“

         Ministr financí Miroslav Kalousek tento nezvyklý krok vysvětlil prozaicky: „Státní kasa je na tom bledě. Státní dluh roste a není z čeho brát. Sportovci patří k nejbohatším, a tak jsme se rozhodli s těmi úspěšnými spolupracovat.“

         Mluvčí Českého olympijského výboru Kamil Hladký prohlásil: „Vzít někomu rovnou čtyři pětiny z poctivého výdělku je nepochopitelný lapsus a neříkal bych tomu spolupracovat. Momentálně se s tím nedá nic dělat. Máme zprávy o tom, že někteří sportovci schválně prohrávají svá utkání a zápasy. Je mi to upřímně líto, za účastí na olympiádě je mnoho dřiny a potu a celá příprava také něco stála. Ale politika je holt politika.“