Nakladatelství

Básnická sbírka, Rok vydání: 1965
Nakladatel: Československý spisovatel

Zimohrádek (1965) je třetí básnickou sbírkou Ivana Wernische a je také jeho sbírkou nejznámější. Zaslouženě? Nezaslouženě? Je to sbírka, v níž snová krása se pojí s děsem a kde je současně vlídno i studeně. Poezie si tu vládne vlastními zákonitostmi, zároveň se však dovolává něčeho samozřejmého v nás: teskné lítosti, jež nemá důvod. Wernischovy krajiny jsou z jiného světa, plné přízraků, zašifrovaných nápověd; prohání se jimi napůl koně a od půli vlci s vraními křídly či „rzivě bílé“ labutě. Ale přesto: jako bychom tu už všichni jednou stáli, jen si nemůžeme vzpomenout, kdy a kde to bylo.
Zimohrádek na nás něco ví.

Zima

Stále jsem hovořil o zimohrádku, až jsi řekla: tak mě tam zaveď.
A tu jsem se počal vymlouvat: možná, že se zklameš,
je to uprostřed polí a v lese jsou divoké kočky,
na schodech jsou sochy, které si ovívají pohlaví lopuchou,
nebudou se ti líbit.
Přiznám se, řekl jsem, že jsem si něco vymyslel.
Ale tys uhodla, že jsem si vymyslel všecko, a řeklas:
už si taky myslím, že by se mi nelíbil,
nemám ráda divoké kočky a nikdo nás tam nečeká,
nemysli na to.

Bylo to v zimohrádku:
vrány spíš při zemi než při nebi,
ale převysoko,
pouhé povětří
a lesík mezi zimou a podzimem.

Nelíbal jsem Barbaru na zasklené verandě
a kniha, kterou jsem listoval, byla bestiář s kapitolou
o zvířatech, která se procházejí se sněhovou vločkou
na čele, a kapitolou o uštvání koně — tu číst zdálo se mi příhodné:

Uštvu šest koní na šesti mílích cesty,
jestli mne miluješ, Barbaro,
a šest koní na šesti mílích uštvu, jestli ne,

šest koní
pouhé
povětří —

Svatební noc

Já se ti divím…

O svatební noci
na jezeře
noční muškou svítil jsem si.

Já se ti divím…

O svatební noci
jsem chodil
kolem jezera.

Já se ti divím…

Noční muškou svítil jsem si.

Já se ti divím,
že sis brala mě,
že zrovna mě…

Já se ti divím…

O svatební noci
na jezeře
noční muškou svítil jsem si.